Rozkazovací způsob ve španělském jazyce neboli imperativ je forma slovesa, která se užívá k přímému oslovení konkrétní osoby s účelem dát příkaz. Ve španělském jazyce se přirozeně objevuje nejčastěji rozkazovací způsob ve 2. osobě čísla jednotného nebo množného (tú, vosotros).
Při tvoření rozkazovacího způsobu se ke slovesu přidávají odlišné koncovky v závislosti na tom, zda se jedná o:
- informální nebo formální imperativ
- kladný (udělej něco) nebo záporný (nedělej něco) imperativ
- příkaz pro jednotlivce nebo více osob
Neformální kladný a záporný rozkazovací způsob
Rozkazovací způsob je většinou užíván v neformální podobě především v případě oslovování přátel, rodiny, dětí, spolupracovníků apod.
Kladný imperativ
Kladný imperativ "tú" (ty) se naučíte opravdu snadno, protože je vždy identický se 3. osobou jednotného čísla přítomného času. V podstatě lze od infinitivu pouze odtrhnout písmeno "-r" a imperativ je hotov. Výjimky se týkají sloves končících na "-ir", u kterých se koncovka mění z "i" na "e". Například:
| koncovka slovesa | infinitiv | imperativ | příklad |
| -ar | hablar (to talk) | habla | Habla conmigo. (mluv se mnou) |
| -er | leer (to read) | lee | Lee el libro. (čti tu knihu) |
| -ir | abrir (to open) | abre | Abre la puerta . (otevři dveře) |
Tento případ se týká pravidelných sloves. Existuje však také několik španělských sloves, u kterých se rozkazovací způsob tvoří nepravidelně. Níže následují ta nejčastěji používaná:
| sloveso | imperativ 2. osoby jednotného čísla | příklad |
| decir (říct) | di | Dime cuántos años tienes. (řekni mi, kolik ti je let) |
| hacer (dělat) | haz | Haz la cama. (ustel postel) |
| ir (jít) | ve | Vete. (jdi pryč) |
| poner (dát) | pon | Ponlo en mi habitación. (dej mi to do pokoje) |
| salir (odejít) | sal | Sal de aquí. (odejdi odsud) |
| tener (mít) | ten | Ten cuidado. (buď opatrný) |
| venir (přijít) | ven | Ven a mi casa. (přijď do mého domu) |
Záporný imperativ
Záporný rozkazovací způsob (nedělej to, neběhej apod.) pro druhou osobu čísla jednotného čísla je vlastně spojovací způsob v přítomném čase.
Níže následují příklady záporného rozkazovacího způsobu se stejnými slovesy, které byly uvedeny výše (hablar, leer a cubrir).
| koncovka slovesa | infinitiv | imperativ tú - 2. osoba jednotného čísla | příklad |
| -ar | hablar (mluvit) | no hables | No hables conmigo. (nemluv se mnou) |
| -er | leer (číst) | no leas | No leas el libro. (nečti tuhle knihu) |
| -ir | abrir (otevřít) | no abras | No abras la puerta. (neotvírej dveře) |
Formální kladný a záporný rozkazovací způsob
Formální rozkazovací způsob je používán v případě, kdy chcete jednot zdvořile či pokud chcete vyjádřit respekt k osobě, se kterou komunikujete. Tvoří se pomocí třetí osoby jednotného čísla (usted) spojovacího způsobu v přítomném čase. Toto platí v případě kladného i záporného imperativu.
*** Podívejte se, jak se tvoří spojovací způsob: spojovací způsob ve španělštině.
Například:
| koncovka slovesa | infinitiv | formální kladný imperativ | formální záporný imperativ |
| -ar | hablar (mluvit) | Hable. (mluvte) | No hable. (Nemluvte.) |
| -er | leer (číst) | Lea. (čtěte) | No lea. (Nečtěte.) |
| -ir | abrir (otevřít) | Abra. (otevřete) | No abra. (Neotvírejte.) |